Andulka vlnkovaná
(Melopsittacus undulatus)

Úvod

Andulka vlnkovaná, papoušek vlnkovaný, zkráceně andulka je snad nejčastěji chovaným papouškem našich klecí a voliér. Andulka je hojně chována a vyhledávána  nejen chovateli, ale i milovníky ptactva, kteří si do své domácnosti pořídí jednoho, nebo dva ptáčky pro svou radost a potěšení  jako společníky. Jde o papouška, s kterým mnoho chovatelů začínalo svou chovatelskou kariéru a na kterém udělali své prvotní zkušenosti s chovem exotického ptactva, naučili se znát jeho potřeby a nároky. 
Velikost andulky se pohybuje mezi 17 -18 cm. Výstavní andulky jsou větší, ovšem chov výstavních andulek je poněkud jiná chovatelská disciplína.
Domovem andulky je Austrálie. Odtud pramení i její poměrná odolnost vůči chladu, kterou je pověstná většina druhů australských papoušků. Obsáhleji se věnovat způsobu života andulky ve volné přírodě není nutné, vzhledem ke skutečnosti, že o jejím životě bylo  publikováno velmi kvalitních knih a článků. Namátkou snad jen připomeneme knihu M.Vašíčka „Australští papoušci“, která obsahuje poměrně obsáhlou pasáž, která se této problematice věnuje.
    Rozlišení pohlaví –  mnohé publikace velmi detailně popisují rozdíly mezi pohlavím andulek. Jedna z nich obsahuje tento text „Pohlaví nejlépe poznáte podle barvy ozobí, tedy měkké tkáně nad zobákem kolem nosních dírek. Pokud je barva ozobí fialová, světle či tmavě modrá, jedná se o samce.  Pokud je barva bělavá, hnědá v různých stupních světlosti, jedná se o samičku (na obrázku). Trochu stěžejní je určení některých mláďat krátce po opuštění budky, kdy jsou barvy ozobí velmi podobné. Z pravidla platí, že je směrodatná barva v bezprostředním okolí nosních dírek, kdy bělavé zbarvení je typické pro samičku i přes to, že zbytek ozobí má náznak fialové nebo namodralé barvy. U samiček tedy ozobí později zhnědne na světlou barvu, někdy zůstane bílé, před nebo během hnízdění se ozobí zbarví do tmavě hněda, což může zůstat nebo se po, či během hnízdění sloupne a ozobí je světlé, až bělavé.“

 

Krmení

Andulky jsou vděční strávníci, což mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Ve většině případů sní vše, co jim chovatel předloží. Základním krmivem je směs lesknice, ovsa a různých druhů pros. Mají rády různé ovoce a zeleninu, např. jablka, hrušky, hlávkový salát, listy špenátu atd. Rády okusují větve. Vhodné jsou například větvičky z vrby, dubu, topolu, javoru, černého bezu atd. Nezbytnou položkou v jídelníčku je také grit a písek. 
V době odchovu mláďat chovatelé předkládají vaječnou míchanici, máčené pečivo ( rohlík, housky), piškoty atd.

    

Chov a odchov

Poměrně velká část chovatelů, kteří se svým koníčkem teprve začínají si jako prvního obyvatele svých klecí nebo voliér vybere právě andulku. Jde o celou kolekci důvodů, proč tomu tak je. Andulka je nenáročný a velmi skromný papoušek, který je odolný vůči chladu (nikoliv průvanu), velmi dobře se množí, takže se i chovatel začátečník skoro jistě dočká svých prvních odchovů. Jde o papouška, který je cenově dostupný. Výběr pak nesporně usnadní i skutečnost, že je dnes andulka chována v nesčetných barevných mutacích, které jsou u tohoto ptáčka velmi slušivé. Chov mutací jednoznačně vyžaduje od chovatele přesné  znalosti genetiky. I proto není andulka zdaleka chována jen chovateli začátečníky, ale i chovateli, kteří mají mnoho zkušeností a znalostí. V naší zemi je spousta „andulčích“ specialistů, kteří dosáhli skvělých výsledků i na mezinárodním poli při různých soutěžích a výstavách. V prostorných voliérách není problém andulky chovat i s jinými druhy ptáků. Je zaznamenám společný chov s korelou chocholatou, zebřičkou pestrou, kakariky červenočelým, kanáry, rýžovníkem šedým, holoubkem diamantovým a  dokonce i s papouškem senegalským (tento chov je však pokládán za jistou raritu). Životní prostor ptáků u takto provozovaného chovu však musí být pro každého chovaného jedince nebo pár dostatečně velký, aby se ptáci vzájemně nerušili, aby nedocházelo k soubojům a nepokojům ve voliéře, které by mohly vést až k usmrcení některého z chovaných jedinců. Ve voliéře je jednodušší umístit pospolu takové druhy ptáků, které mají přibližně stejné potravní nároky, stejné, nebo obdobné nároky v období hnízdění atd.. Taková opatření pak společný chov různých druhů ptáků zjednodušují a usnadňují.
Zkušenosti chovatelů i literatura potvrzují společenský způsob života andulek. Proto se chov lépe daří tam, kde je pohromadě drženo více párů andulek.
    Chovné zařízení - M.Vašíček ve své knize uvádí jako minimální rozměry klecí pro jeden pár andulek 40 x 40 x 60 cm. Pro dva páry je to již 40 x 40 x 100 cm. Dathe uvádí klece velmi podobných rozměrů.  Andulky jsou velmi často chovány v celoročních voliérách, jejichž velikost se u chovatelů různí v závislosti na počtu chovaných ptáků. Nicméně můžeme konstatovat, že jsme snad u žádného z chovatelů neviděli voliéru, které by na délku byla kratší než jeden metr.
    Teploty v chovatelském zařízení -  andulky jsou velmi odolní ptáci, kteří jsou často v našich voliérách chovány celoročně. Vystačí si se suchým prostorem, které je chráněno před větrem a nepříznivým počasím Pokud v tomto prostoru andulky nocují, neměl by se vyskytnout problém s omrzajícími drápky. Ideální teploty pro chov andulek M.Vašíček vymezil mezi 0 -10° C.
    odchov andulek vlnkovaných – andulky patří k druhům ptáků, kteří se při vhodných podmínkách, které k hnízdění potřebují množí velmi dobře. Jde o velmi plodný druh papouška. Na tento fakt mnozí chovatelé zapomínají a z různých důvodů, které nám zde nepřísluší komentovat umožňují naprosto nekontrolované a ničím neomezené hnízdění. Výsledkem jsou následně příliš početné odchovy, s kterými si pak sami chovatelé  nevědí rady. Takové odchovy andulek až příliš  často končí v přepravkách výkupců exotického ptactva. Takový chov je na škodu především andulek samotných. Andulky, které nejsou příliš přetěžovány hnízděním jsou schopny vyvádět zdravé potomstvo až do stáří pěti let. V pozdějším věku už bývají odchovy slabší a mláďata vykazují nižší životnost (Dathe). Zodpovědný chovatel umožní andulkám maximálně 2 -3 hnízdění za sezonu. Hnízdění má plně pod kontrolou ve všech oblastech. Od správného párování mutací, až po výživu a přesnou evidenci ptáků, kroužkování a další procesy, které nějakým způsobem ovlivňují kvalitu odchovů. 
    Párování a tok – podnět k párování většinou jako první přichází od samce. Projev náklonnosti ze strany samce je proces, který stojí za to, aby jej chovatel viděl a znal. Sameček usedá před samici, přičemž prozpěvuje. Zpěv někdy doprovází pohyb hlavou, v některých případech pobíhá sem a tam, aby se následně vrátil na stejné místo, kde samici znovu předvádí svůj zpěv. Samec samičku často i krmí.  Samice nemusí být vždy k páření svolná, což může samečka vyprovokovat k agresi. Chovatelé znají i případy, kdy k páření nebyl svolný sameček a tak mohli pozorovat napadení samičkou, která byla odmítnuta. 
    Hnízdní budky a průběh hnízdění – nejčastěji k hnízdění andulek chovatelé používají ležaté hnízdní budky, které s takovým úspěchem používají také chovatelé různých druhů amad či rýžovníků. Doporučovaný rozměr těchto hnízdních budek je 15 x 25x 15 cm (Vašíček), ale využívají se i budky jiných tvarů a rozměrů. Výstelku budek, kterou chovatelé do nich vkládají (hobliny, piliny, kousky rašeliny) andulky velmi často z budky odstraní. Vajíčka pak snáší na holé dno. Proto je vhodné vytvořit ve dně budky hnízdní důlek.
Samička snáší průměrně 4-6 vajíček (Verhallenová), jiné zdroje uvádějí 4-8 vajíček (Dathe), 5-6 vajíček (Vašíček). Samička snůšku zahřívá 18 dnů. Po uplynutí této doby se líhnou mláďata, která krmí oba rodiče. Po cca 30 dnech mladé vylétají z budky. Za dalších 7 -15 dní jsou zcela samostatná. Andulky jsou pohlavně dospělé již ve stáří 4 měsíců. Ptáky je však vhodné nechat řádně dospět a první hnízdění jim neumožnit dřív, než dosáhnou stáří 10 -12 měsíců. Trpělivý chovatel se pak dočká zdravějších a silnějších odchovů.
 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode